Tenis na antuce
Antuka je ze všech druhů povrchů tím suverénně nejpomalejším a každoročně hostí jeden ze čtyř hlavních tenisových svátků v podobě Grand Slamu French Open (taktéž známého jako Roland Garros podle jména francouzského letce z první světové války).
Obsah článku
Vybrat lekci
Tenis na antuce
Antuka je ze všech druhů povrchů tím suverénně nejpomalejším a každoročně hostí jeden ze čtyř hlavních tenisových svátků v podobě Grand Slamu French Open (taktéž známého jako Roland Garros podle jména francouzského letce z první světové války).
Obecné vlastnosti hry na antuce
Tradičním tenisovým povrchem, na kterém nejčastěji hrají i amatérští tenisté, je antuka. Možná si říkáte, z čeho se taková antuka skládá. Jak už červená barva napovídá, jedná se o směs drcených cihel a střešních tašek, které jsou precizně namleté na zrnka odpovídající velikosti a ostrosti hran. Kapku odlišné vlastnosti má pak zelená (nebo i šedá) americká antuka, která je tvořena primárně čedičem a oproti evropské antuce je výrazně rychlejší (méně tlumí odskoky).
Antuka je nejpomalejším ze všech povrchů a každý rok se na ní odehrává obrovské množství turnajů napříč celou profesionální sezónou. Antuková tour startuje už v zimních měsících v jižní Americe (Brazílie, Argentina atd.), načež pro jarní část se velká většina podniků přesouvá do Evropy. Vyvrcholení antukové části sezóny přichází na přelomu května a června, a to v podobě pařížského Grand Slamu French Open, nesoucího rovněž název Roland Garros (podle francouzského letce a stíhacího pilota z první světové války).
Antukový podklad se vyznačuje zcela odlišným pohybem po kurtu. Hráči k míčům často kloužou, využívají techničtější údery (stopbaly a slice) a velmi výrazně si pomáhají i liftovanými údery s vyšším odskokem.
Typičtí antukáři
Do kategorie antukářů můžeme už tradičně zařadit hráče z jižní Ameriky (Argentince, Brazilce, Uruguayce), z Evropy pak primárně tenisty Italské či Španělské. Hráči orientovaní primárně na antuku nemají zpravidla až tak silný servis, nicméně výrazně si pomáhají jeho umístěním a rotací. Jedná se o technicky velmi vyspělé tenisty, kteří často používají širokou paletu úderů, jako slajsy, kraťasy či výrazně naliftované topspiny. Zápasy jsou delší, plné dlouhých výměn a typických skluzů za míčem. Typickými antukáři z elitní stovky jsou např. Carballes Baena Roberto (ESP), Dusan Lajovic (SRB), Pedro Cachin (ARG), Albert Ramos-Vinolas (ESP), Marco Cecchinato (ITA) a další.